Global commons – lokální řešení

od Martina Auera

Elinor Ostrom ve svém článku „Revisiting the Commons“ z roku 19991 zdůrazňuje (viz také příspěvky zde a zde), že zkušenosti z udržitelně spravovaných místních pozemků nelze přenést jedna ku jedné do globálních pospolitostí, jako je atmosféra nebo světové oceány. Tradiční commons jsou často založeny na staletí trvajících procesech pokusů a omylů. V případě neúspěchu se lidé dříve mohli obrátit na jiné zdroje. Protože máme jen jednu Zemi, není to pro nás globálně možné.

Co se lze naučit ze strategií úspěšných commons? Osm miliard lidí se jistě nemůže shromáždit na návsi, aby vytloukali pravidla. Právě státy vysílají své zástupce k jednacímu stolu. Skutečnost, že existují jednání a mezinárodní dohody, jako je Pařížská dohoda, nemá v historii lidstva obdoby. Také, že existují vědecké orgány uznávané všemi státy, jako je Mezinárodní rada pro klima IPCC nebo Světová rada pro biologickou rozmanitost IPBES.

Zástupci, kteří tam vyjednávají, se ale musí zodpovídat i těm, které zastupují, aby se jim dalo věřit. Vládní vyjednávací týmy mají tendenci upřednostňovat krátkodobé politické zisky před skutečnou udržitelností tím, že dosáhnou výsledku příznivého pro domácí ekonomiku. Nezávislé organizace jako Klima Watch nebo Climate Action Tracker zkontrolovat, jak účinné jsou sliby jednotlivých států, jak jsou důvěryhodné a do jaké míry jsou nakonec dodržovány. Potřebujeme však také veřejnost, která takové možnosti kontroly využívá a v případě potřeby volá své zástupce k odpovědnosti.

Mělo by být jasné, že globální problémy nelze překonat bez vědeckých poznatků. Ale vyjednavači, kteří pravidla sestavují, musí brát v úvahu i znalosti a zkušenosti těch, které zastupují.

Na globální úrovni je potřeba nejen vypracovat pravidla, ale také zajistit, aby byla pravidla porušována co nejméně. Musí existovat možnost sankcí. Zkušenosti z tradičních commons ukazují, že většina lidí bude dodržovat pravidla, pokud si budou jisti, že většina lidí bude pravidla dodržovat.

Transparentnost je nezbytná pro udržitelné řízení společného majetku. I když ne každý může vědět o každém všechno, možnost kontroly musí být přítomna. Zejména velcí hráči, jako jsou korporace, musí být kontrolovatelní. K zajištění transparentnosti nestačí, že mohu informace získávat – musím jim rozumět. Vzdělávací systémy musí předávat environmentální znalosti v co nejširší míře.

Proč my?

První překážkou pro dosažení jakékoli společné akce je často otázka: Proč bych měl já, proč bychom měli začít? I snaha přivést ostatní k jednacímu stolu je drahá.

Na globální i místní úrovni může být výhra s videem pobídkou k prvnímu kroku. Mnohá ​​opatření snižující emise skleníkových plynů – z nichž těží celá světová populace – mají přínos i pro místní obyvatele a jejich vlastní státní, státní či místní kasu. Ozelenění měst stromy a parky váže CO2, ale také zlepšuje mikroklima ve městě. Omezení spalovacích motorů snižuje nejen emise CO2, ale také lokální znečištění ovzduší částicemi. To šetří obrovské náklady ve zdravotnictví. Dvě miliardy lidí na zemi topí a vaří dřevem, trusem a podobně a trpí znečištěným ovzduším ve svých domovech. Elektrizace těchto domácností – nebo dokonce jejich vybavení plynovými kamny – snižuje odlesňování a tím i erozi půdy a šetří obrovské náklady na nemoci dýchacího ústrojí a očí. Ekonomické, přesně vypočítané použití umělých hnojiv šetří peníze, zpomaluje ničení přirozené úrodnosti půdy a snižuje emise oxidu dusného, ​​zvláště silného skleníkového plynu.

Některé ekonomické pobídky jsou však sporné. Když země investují do rozvoje obnovitelné energie, aby získaly vedoucí postavení na trhu s novými technologiemi, může to vést ke konkurenci, která následně vede k nadměrnému využívání zdrojů, jak energie, tak surovin, jako je lithium, kobalt, bauxit (hliník) a další.

Všechny tyto výhody uhlíku mohou být impulsem k zahájení opatření v oblasti klimatu bez ohledu na to, co dělají ostatní. Pokud místo do auta sednu na kolo, dopad na klima je minimální – ale dopad na mé zdraví je okamžitě patrný.

Víceúrovňové řízení

Důležitým zjištěním z výzkumu Elinor Ostrom je, že velké společné podniky lze spravovat prostřednictvím vnořených institucí, tedy sloučením menších společných podniků. Rozhodnutí nečiní nejvyšší orgán. Informace a rozhodnutí proudí zdola nahoru a shora dolů. Úkolem vyšších orgánů je především spojovat zájmy nižších orgánů a vytvářet podmínky pro práci nižších orgánů.

Globální společné a lokální řešení

Zachování lesů jako zásobárny uhlíku je celosvětovým zájmem v prevenci absolutní klimatické katastrofy. Avšak „jakýkoli jediný formální zákon určený k řízení velkého území s různými ekologickými výklenky nutně selže v mnoha stanovištích, na která se má vztahovat,“2 napsal Ostrom v roce 1999. Nejlepší „strážci lesa“ jsou lidé, kteří ho znají, protože tam žijí. Ochrana těchto lesů před odlesňováním, ničením těžbou, zabíráním půdy atd. je v jejich bezprostředním zájmu. Státní a nadnárodní instituce by měly především garantovat právo těchto komunit na sebeorganizaci a poskytovat jim k tomu potřebnou podporu.

Zpomalení zakrývání půdy v Rakousku je národním – a v konečném důsledku také globálním – problémem. Ale problémy se liší region od regionu, komunita od komunity.

Udržování kvality půdy v zemědělství vyžaduje různá opatření a místní spolupráci v závislosti na krajině.

Opatření na úsporu energie lze sjednat v domovních komunitách, vesnických komunitách, čtvrtích nebo na úrovni měst. Návrh soukromé a veřejné dopravy je otázkou územního plánování, které všude naráží na jiné podmínky.

Na všech těchto úrovních, mezi dvěma extrémy – ponecháním regulace na trhu nebo jejím přenesením na centrální státní autoritu – existuje třetí možnost: sebeorganizace společných statků.

PS: Město Vídeň má Elinor Ostrom Park ve 22. obvodu oddaný

Titulní obrázek: Public Domain via rawpixel

poznámky pod čarou:

1 Ostrom, Elinor a kol. (1999): Revisiting the Commons: Local Lessons, Global Challenges. In: Science 284, s. 278–282. DOI: 10.1126/science.284.5412.278.

2 Ostrom, Elinor (1994): Ani trh, ani stát: Správa společných zdrojů v XNUMX. století. Washington DC Online: https://ebrary.ifpri.org/utils/getfile/collection/p15738coll2/id/126712/filename/126923.pdf