Nezkušený

Stalo se to jednoho dne, když chlapec vyletěl vysoko do nebe. Byl svázán křídly, křídly z vosku, stvořenými k tomu, aby ho nesly vysoko a výše. Slyšeli jste jen tleskání jako tělo, těžké jako kámen, roztříštilo se o vodu a potopilo se. „Viděl jsi to?“ „Panebože, jaká ostuda, on byl takový charismat.“ „Toho dosáhneš, když zpíváš s ďábly.“ Lidé byli šokováni a pobaveni zároveň. Bylo mu řečeno, že jeho křídla nejsou vhodná pro létání. Tvrdohlavý chlapec ale nechtěl jen slyšet, a tak se stalo, že jeho jednotlivé části nyní vyrušovaly rybu. Jaký nezvěstný mládenec, jaká zvláštní postava. Hodně věřil, ale ne tomu, co měl v povaze. Vysoký a atletický, mladý, robustní a pohledný. Ach, co se z něj mohlo stát, kdyby neměl tak absurdní nápady. Mohl to být sportovec, možná olympionik. Místo toho se rozhodl proletět přes rybník. "To nemůžeš nikdy udělat, ubožáku." Tento vosk nemá žádnou váhu. Vezmi si tenhle stroj sem, pak tě delfíni nesežerou. “Chlapec ale nechtěl poslouchat malé mozky a speciální stoličky. Chtěl jít nahoru a nahoru, hloupý chlapče. Vyrazili tedy na náves, téměř v poledne, aby chlapce sledovali. Když byl chlapec připraven odejít, bylo vidět nadšení a adrenalin. Když to dokáže on, já také. Ale škoda, nestihl to, jak se očekávalo. Jak ten nápad dostal? No, pak zpět do známého života.

Nyní jste slyšeli, co je pro vás pravdivé, ale co se skutečně stalo, víme jen my.

Protože ty, můj drahý Ikare, si užil svůj prudký let, viděl jsi slunce svítit tak, jako nikdo předtím. Ale vaše odvaha v tomto světě ještě nebyla známa, takže vaše křídla roztála pod žárem bitvy slov. Ztěžkly a ty s nimi. Vaše výkřiky se ozvaly na Vallhalla, kde seděly všechny odvážné postavy. Ale jejich společníci se také obrátili k vedení a vzali je s sebou do světa, který je daleko od našeho, dokonce i do hádanky. Dobře tedy vím, že ty, má drahá, nepatříš mezi ně, ale jedna věc tě určitě spojí. Stejně jako čmeláci nevědí, že se ve skutečnosti nenarodili pro létání, tak ani vy nevíte, že nemůžete všechno. Ach, Ikare, co jsi udělal, tvůj život právě začínal. Ale jak dobře dokážu pochopit, co jste ve světě viděli tak šedě a strnule. Takže teď zvedněte brýle, vy nadsvětí snílci a snění, až k obloze, kde můj Ikar nyní letí ke slunci a nechte mě slyšet přípitek. Zdravím všechny odvážné, kteří se nebojí života a ptají se, na co se nikdo jiný neodváží zeptat. Husa těm, kteří jsou ještě skutečně živí a nezahynou v proudu stejně smýšlejících lidí. Můj drahý Ikare, tak létej vysoko a výš, dokud nebude mezosférou jen tvůj limit, a mysli na mě a na všechny ty činy, které bychom mohli společně udělat, kdybych byl jen trochu jako ty.

Ale nebyl jsem a nejsem jako ty, a teď sedím u našeho baru. Přede mnou láhev studené vody, protože moje smysly jsou dostatečně otupělé.