Jak začíná válka

Malý průzkum zdrojové oblasti

Války nejsou náhlé katastrofy. Nakonec to není žádná katastrofa. Sopečné erupci také předchází dlouhý příběh, příběh uvnitř, v jeho uhlíkech. Válka není jiná.

Bohužel, povodeň nezačíná protržením hrází. Začíná to slabým bubláním malých, plnících odvodňovacích kanálků na pláži. A nemůžeme s tím nic dělat, pokud nezastavíme pohyb Měsíce po Zemi.

Ale můžeme věnovat pozornost a poslouchat toto tiché válečné bublání, jakmile zazní: v rozhlasových a televizních kanálech, v úvodnících a na federálních tiskových konferencích, v politických změnách pozic, v kázáních a talk show, v úžasných sbratřeních, ale i u stolů štamgastů Hřiště na okraji pískovišť, v bouřlivých diskuzích v řadě u pokladen. A ano, válka může také bublat v našich neuronech a koronárních tepnách.

Její zdroje nejsnáze poznáváme v sobě, když v nás zeslábne mírnost a lidstvo zkřehne, když se nás zmocní nová síla, zápal pro spravedlnost a účelnost oběti; když přikývneme a je dobrý pocit být u toho a přemýšlet tak, jak si myslí ostatní lidé. Pak válka málem vyhrála. Nejpozději však, když už o jeho smyslu nepochybujeme. Když začneme nacházet dobré důvody a zabíjení se nám najednou zdá oprávněné a už vlastně nechceme klid, jen trochu víc.

Pak nám spadnou šupiny z očí a my už nedokážeme pochopit, jak jsme bývali hloupí, nebo alespoň naivní, když jsme ještě věřili v mír. Doba víry je nyní pryč, nyní je to o vědění. Jsme informováni a víme, že máme pravdu. A jak je dobře, že je nás tolik, protože jen když je nás mnoho, máme šanci proti zlu a každým dnem se stáváme stále více. Existují také velká jména, muži a ženy, vůdci bezúhonnosti, kteří, jak víme: Pokud nebudeme nyní bojovat, otevřeme stavidla nespravedlnosti a násilí; pokud nebudeme bojovat teď, nepřítel to bude mít snadné, pak budeme ztraceni. To ale nedovolíme, budeme chránit naši zemi a naše lidi a naše děti. Jsme z toho velmi střízliví. Ach ano, víme, že válka není hezká věc, neklamme sami sebe, ale musí být. Musíte se obětovat pro dobrou věc. Ale nakonec je vítězství a svoboda. Pokud nestojí za to bojovat, co je?

PS:

Mám ještě jeden dotaz. Vlastně, proč vojevůdci nejdou do války sami, muž proti muži? Bylo by to mnohem levnější. A jejich poselství by mi připadalo věrohodnější, kdyby byli v čele ocelové bouře a obětovali se pro svůj lid, místo aby poslali své lidi kupředu, aby se obětovali. Pro koho?