Karin Bornett
Hesla v tom nejmelodičtějším dialektu, obrázky spokojených krav žvýkajících bujnou trávu na idylických alpských loukách – když přijde řeč na jídlo, reklamní profesionálové nám rádi vyprávějí příběh venkovského života na venkově, inscenovaný romanticky. Prodejci potravin a výrobci se až příliš rádi zaměřují na regionální původ svých produktů. Spotřebitelé to chytnou.
„Četné studie ukazují velký nárůst zájmu o regionální potraviny a hovoří o regionálním trendu, který prý mezitím bio trend dohnal,“ píše Melissa Sarah Ragger v roce 2018 ve své diplomové práci o motivech nákupu regionálních potravin. potraviny. Protože's Biomarkt cituje blíže nespecifikovaný průzkum z roku 2019, který prý ukázal, „že u dotazovaných spotřebitelů Bio a udržitelnost hrají menší roli než rakouský původ a regionalita potravin.“
Regionální původ přeceňován
Není divu: Potraviny z regionu se těší image vysoké kvality a spravedlivých výrobních podmínek pro lidi i zvířata. Navíc se nemusí převážet přes půl zeměkoule. Regionální produkty jsou také uváděny na trh a podle toho jsou vnímány. Ale: je jídlo z regionu opravdu tak dobré? Agrarmarkt Austria (AMA) v roce 2007 spočítal znečištění CO2 u jednotlivých potravin. Největšími klimatickými hříšníky byly hrozny z Chile se 7,5 kg CO2 na kilo ovoce. Jablko z Jižní Afriky vážilo 263 gramů ve srovnání s 22 gramy u štýrského jablka.
I další výpočet z této studie však ukazuje, že celkově lze ušetřit jen malé množství CO2, když sáhnete po regionálních potravinách. Pokud by všichni Rakušané nahradili polovinu potravin regionálními produkty, podle AMA by se ušetřilo 580.000 2 tun CO0,07. To je jen 0,6 tuny na hlavu za rok - při průměrné produkci jedenáct tun je to jen chabých XNUMX procenta z celkové roční produkce.
Místní není organické
Důležitý faktor, který se často nesděluje: regionální není organické. Zatímco „bio“ je úředně regulováno a požadavky na ekologické produkty jsou přesně definovány, pojem „regionální“ není chráněn ani definován ani standardizován. Často tedy saháme po údajně udržitelných produktech od farmářů ze sousední vesnice. Ale že tento zemědělec používá konvenční zemědělství – možná i s ekologicky škodlivými, které jsou v Rakousku stále povolené sprej – operace nám často není jasné.
Na příkladu rajčat je vidět rozdíl: při konvenčním pěstování se používají minerální hnojiva. Samotná výroba těchto hnojiv spotřebuje tolik energie, že podle odborníků mají bio rajčata ze Sicílie někdy lepší bilanci CO2 než rajčata z konvenčního zemědělství, která se v rámci regionu rozváží v malých dodávkách. Zejména při pěstování ve vytápěných sklenících ve střední Evropě spotřeba CO2 obvykle mnohonásobně vzroste. Jako spotřebitel však musíte věci zvážit také individuálně. Pokud jedete více než 30 kilometrů ve vlastním voze na fosilní paliva na nákup do farmářského obchodu, obvykle hodíte dobrou klimatickou rovnováhu přes palubu.
Ekonomický rozvoj místo ochrany životního prostředí
Přes všechny tyto aspekty veřejné orgány prosazují regionální zadávání zakázek na potraviny. Například v Rakousku před několika lety iniciovalo ministerstvo života ve spolupráci s AMA marketingovou iniciativu „GenussRegion Österreich“. Aby mohl výrobek nést označení „Rakouský region shovívavosti“, musí surovina pocházet z příslušného regionu a musí být v regionu zpracována na vysoké úrovni. Zda produkt pochází z konvenčního nebo ekologického zemědělství nikdy nebylo kritériem. Alespoň by to šlo Greenpeace ale v roce 2018 povýšil značku kvality „Rakouský region shovívavosti“ z „podmíněně důvěryhodné“ na „důvěryhodnou“. Tehdy bylo oznámeno, že nositelé označení se budou muset do roku 2020 zcela zdržet používání geneticky upraveného krmiva a budou smět používat pouze regionální krmiva.
Na evropské úrovni je důležitá certifikace produktů s „chráněným zeměpisným označením“ a „chráněným označením původu“. V popředí však stojí ochrana specialit prostřednictvím vazby mezi kvalitou produktu a stejnojmenným místem původu nebo oblastí původu. Někteří kritici se domnívají, že myšlenka zásobování potravinami na krátké vzdálenosti není ani druhořadá.
Podnebí nezná hranic
Přes veškerou lásku k domovu je jedna věc jasná: změna klimatu nezná hranic. V neposlední řadě je také třeba si uvědomit, že konzumace dovážených biopotravin minimálně posiluje místní ekologické zemědělství – nejlépe v kombinaci s pečetí Fairtrade. Zatímco v Rakousku jsou pro ekologické farmy vytvářeny alespoň určité pobídky nebo je nabízena podpora, angažovaní ekologičtí podnikatelé* musí vykonávat průkopnickou práci, zejména v rozvíjejících se zemích.
Jít nepochybně na produkt z regionu proto může být kontraproduktivní. Marketingové oddělení denn's Biomarkt to v souladu s převládajícím myšlenkovým proudem vyjadřuje takto: „Souhrnně lze říci, že samotná regionalita na rozdíl od organického není konceptem udržitelnosti. Regionální produkce potravin by se však mohla postavit jako silné duo spolu s ekologickým zemědělstvím. Jako pomůcku při rozhodování při nákupu potravin lze tedy použít: bio, sezónní, regionální – nejlépe v tomto pořadí.“
REGIONÁLNÍ V ČÍSLECH
Více než 70 procent dotázaných nakupuje regionální potraviny několikrát měsíčně. Téměř polovina uvedla, že pro týdenní nákupy potravin dokonce využívá regionální potraviny. Rakousko zde vede se zhruba 60 procenty. Následuje Německo s přibližně 47 procenty a Švýcarsko s přibližně 41 procenty. 34 procent dotázaných spojuje konzumaci regionálních potravin se závazkem k ochraně životního prostředí, kam patří i kratší přepravní trasy. 47 procent očekává, že regionální produkt byl vyroben na farmách vzdálených maximálně 100 kilometrů. Na vzdálenost 200 kilometrů je shoda dotázaných daleko nižší, a to 16 procent. Pouze 15 procent spotřebitelů přikládá důležitost otázce, zda produkty pocházejí z ekologického zemědělství.
(Zdroj: Studie od AT KEARNEY 2013, 2014; citováno v: Melissa Sarah Ragger: "Regionální před organickým?")
Foto / video: Shutterstock.
