Já, panda

Sebastian Bonelli 1AHBTH 13.10.2020/XNUMX/XNUMX

                                                                       „Lepší budoucnost“

                                                                    Předmět: Dobré životní podmínky zvířat

                                                       „Já, panda“

Probudím se, podívám se na své paže a podle barev své srsti vidím, že jsem panda. Pomalu, unavenýma očima, vstávám a dívám se na okolí kolem sebe. Při pohledu na to jsem otřesený otupěl. Protože všude vidím jen shnilé a vyklizené stromy. Vůně mých milovaných eukalyptů zmizel z povrchu Země. Už neslyším nádhernou píseň ptáků a tekoucí vodu. Všechny zvuky vydávané hmyzem a všemi ostatními zvířaty již nelze široko daleko slyšet. Skoro začnu plakat, protože si jen myslím, kdo je za to všechno zodpovědný a kdo může udělat něco tak hrozného.

Zcela neočekávaně z ničeho nic slyším slabý zvuk. Je to vrčení mého žaludku, protože mám hlad. Stále pláču a pomalu hledám jídlo, protože vím, že musím většinu dne jíst, abych se nasytil. Už nějakou dobu chodím a stále jsem nenašel jediný eukalyptový strom. Ale najednou uslyším slabý řev. Zoufale se snažím rozpoznat, odkud řev přichází, a tam to vidím, je to malá panda pod velkým shnilým stromem. Přiběhl jsem k němu a řekl jsem mu, že mu chci pomoci a že by se měl uklidnit. Zatímco se uklidňuje, podařilo se mi převrátit velký shnilý strom na jeho stranu. Malá panda mi děkuje, ale bohužel mi také říká, že přišel o rodinu. Nevěděl jak, protože jeho matka mu řekla, aby se schoval za keř. Pak uslyšel velmi hlasitý, nepřirozený zvuk a viděl, jak na něj strom narazil. Bohužel si nic víc nepamatuje. Rozhodl jsem se zeptat malé pandy, jestli chce jít se mnou. Malá panda na slzy radosti odpověděla kladně.

Takže jdu hledat jídlo s malou pandou. Ale najednou slyšíme hluk, který je stále hlasitější. Když hluk ustane, stojí před námi podivná plechová krabice. Z této krabice vylezly na dvou nohách čtyři postavy. Všimli jste si, že já a malá panda jsme velmi hladoví a slabí. Úplně nečekaně a rychlými pohyby mě a jeho držte

malá panda tři postavy na zemi. Když se snažíme osvobodit, čtvrtá postava vezme z kufru ostrou kovovou jehlu. Potom se čtvrtá postava přiblíží k malé pandě a strčí mu jehlu do kůže. Panda se pomalu uklidňuje, zavírá oči a znovu je neotvírá. Když si uvědomím, že malá panda už není naživu, přijde ke mně čtvrtá postava a než mi vpíchne jehlu do kůže, probudím se v šoku. Všechno to byla jen noční můra.

Uvědomuji si, že jsem nyní sám sebou, tím chlapcem, který žije v roce 2087. Vstal jsem tedy ze své postele a šel do jídelny na snídani. Pak vidím svého otce a povím mu o noční můře. Potom můj otec říká, že to byl opravdu hrozný sen, a se zármutkem zdůrazňuje, že je opravdu škoda, že pandy vyhynuly. Odpovídám, že je škoda, že lidstvo včas nerozpozná, že s přírodou a zvířaty je třeba zacházet a chránit je s úctou.

                                                                                                                              587 slova