in , ,

Postdemokracii po Crouchovi

Pod pojmem postdemokracie britský sociolog a politolog Colin Crouch je uvedeno v jeho vysoce ceněné práci stejná od roku 2005 demokratický model, jehož excesy připravuje politologové v Evropě a USA od konce 1990er let nepohodlí. Patří mezi ně rostoucí politický vliv hospodářských subjektů a nadnárodních organizací, rostoucí zbavování se nároků národních států a klesající ochota občanů k účasti. Crouch shrnul tyto jevy do konceptu - postdemokracii.

Jeho základní teze je, že politické rozhodování v západních demokraciích je stále více odhodlané a legitimizované ekonomickými zájmy a aktéry. Současně se postupně erodují pilíře demokracie, jako je společné dobro, zájem a sociální rovnováha, stejně jako sebeurčení občanů.

Postdemokratie
Parabolický vývoj moderních demokracií po Crouchovi.

Colin Crouch, narozený 1944 v Londýně, je britský politolog a sociolog. S časově-diagnostickou prací na postdemokracii a stejnojmennou knihou se stal mezinárodně známým.

Postdemokratický politický systém popsaný společností Crounch se vyznačuje následujícími rysy:

Falešná demokracie

Z formálního hlediska jsou demokratické instituce a procesy zachovány v postdemokracii, takže politický systém je na první pohled považován za neporušený. De facto však demokratické principy a hodnoty jsou stále méně důležité a systém se stává "temnou demokracií v institucionálním rámci plné demokracie".

Strany a volební kampaň

Party politické a volební kampaně jsou stále více osvobozeny od obsahu, který by později formoval aktuální vládní politiky. Namísto společenské debaty o politickém obsahu a alternativách existují personalizované strategie kampaní. Volební kampaň se stává politickým samozaváděním, zatímco skutečná politika se koná za zavřenými dveřmi.
Strany převážně plní funkci hlasování a stávají se čím dál irelevantnějšími, jelikož jejich roli zprostředkovatele mezi občany a politiky je stále častěji delegována na instituty pro výzkum veřejného mínění. Party party se místo toho zaměřuje na to, že svým členům poskytuje osobní výhody nebo kanceláře.

Společné dobro

Politický obsah vzrůstá stále častěji ze souhry mezi politickými a ekonomickými aktéry, kteří se přímo podílejí na politických rozhodnutích. Nejsou zaměřeny na sociální zabezpečení, ale slouží především pro maximalizaci zisku a hlasu. Společné dobro je nejlépe chápáno jako prosperující ekonomika.

Média

Masmédia také fungují z ekonomické logiky a již nemohou vykonávat svou demokratickou roli jako čtvrtou moc ve státě. Řízení médií je v rukou malé skupiny lidí, kteří pomáhají politikům řešit "problém masové komunikace".

Apaticky občan

Občan je de facto zbaven v modelu Crounců. Ačkoli si vybírá své politické představitele, už nemají příležitost hájit své zájmy v tomto politickém systému. Občan hraje v zásadě tichou, dokonce apatickou roli. Ačkoli se může zúčastnit mediálního zprostředkování inscenace politiky, nemá sotva žádný politický vliv.

Ekonomizace společnosti

Hnací silou politické akce, podle Croucha, jsou převážně ekonomické zájmy reprezentované bohatou společenskou elitou. V posledních několika desetiletích byla schopna instalovat neoliberální pohled na svět v širokých částech obyvatelstva, což jim usnadňuje prosazování svých zájmů. Občané by si zvykli na neoliberální rétoriku, i když skutečně jsou v rozporu s vlastními politickými zájmy a potřebami.
Pro kroužení je neoliberalismus příčinou a nástrojem prohlubování postdemokratizace.

Crouch však výslovně tento proces nepovažuje za nedemokratický, neboť právní stát a dodržování lidských a občanských práv zůstávají z velké části nedotčené. Jen přiznává, že dnes už nejsou hnací silou politiky.

Crouch však výslovně tento proces nepovažuje za nedemokratický, neboť právní stát a dodržování lidských a občanských práv zůstávají z velké části nedotčené. Jen přiznává, že dnes už nejsou hnací silou politiky. On popisuje mnohem postupné ztrátě kvality, zkušenosti západních demokracií podle jeho názoru tím, že odklon od demokratických principů občanské participace a zaměřil se na společné dobro, sladění zájmů a politiky sociálního začleňování.

Kritika kritika

Kritika modelu postdemokratiky ze strany politologů je velmi různorodá a vášnivá. Je to například namířeno proti "apatictému občanovi" postulovanému Couchem, který je proti rozmachu občanské angažovanosti. Také se tvrdí, že demokracie je "stejně jako elita" a vždy byla. Modelová demokracie, v níž by vliv ekonomických elit byl omezen a všichni občané se aktivně zapojili do politického diskurzu, pravděpodobně nikdy neexistoval. V neposlední řadě je centrální slabost jeho koncepce vidět v nedostatku empirického základu.

Modelová demokracie, v níž by vliv ekonomických elit byl omezen a všichni občané se aktivně zapojili do politického diskurzu, pravděpodobně nikdy neexistoval.

Nicméně, Crouch, as ním i celá generace politologů v Evropě a ve Spojených státech, popisuje přesně to, co se děje před našimi očima každý den. Jak jinak lze vysvětlit, že neoliberální politiky -, který řídil celou světovou ekonomiku do zdi, jsou veřejné prostředky ochotni ke krytí ztrát v soukromém sektoru cenu a pokračuje v chudobě, nezaměstnanosti a sociální nerovnosti zesíleným - nebylo to tak dávno hlasoval ven?

A Rakousko?

Rozsah, v jakém Crouch'sche Postdemokratie v Rakousku je již realitou, šel Wolfgang Plaimer, bývalý výzkumný asistent na Univerzitě Johanna Keplera Linz, po. Podle něj má Crouch v mnoha ohledech pravdu, pokud jde o rakouskou demokracii. Zvláště posun politických rozhodnutí z národní úrovně na nadnárodní úroveň posiluje postdemokratické tendence v této zemi. Stejně tak přesun moci od obyvatel k ekonomické a kapitálu, jakož i zákonodárným k exekutivě lze jasně vidět Podle Plaimer. Plaimer kritika modelu Crouch'schen zaměřené na jeho idealizace sociálního státu jako „zlatý věk demokracie“: „glorifikaci demokracie sociálního státu a následné nadhodnocení tohoto demokratického deficitu je zavádějící,“ řekl Plaimer a ospravedlnil to částečně s významným demokratickým deficitem které již existují v 1960er a 1070er v Rakousku.

Prof. Reinhard Heinisch, vedoucí politické vědy výzkumné skupiny budoucnost demokracie a katedry politologie na univerzitě v Salcburku, také najde v Crouch'schen Postdemokratie- termínu nádechem polemiky a zmeškaných empirické ověřitelnosti on postuloval jevy. Kromě toho vidí Crouchovu postdemokracii spíše bydlící v anglosaském světě. To však neznamená, že uvedené kritické body nejsou platné pro Rakousko.
Heinisch vidí takzvanou kartelovou demokracii jako zvláštní deficit rakouské demokracie. To se vztahuje na kvazi-kartelu, který byl zřízen politicky vládnoucí strany v průběhu desetiletí trvalo přes strategického vlivu na post-zadávacích orgánů veřejné správy, médií a vládních souvisejících společností. "Tyto zavedené mocenské struktury umožňují oběma stranám vládnout velmi oddělené od vůle svých členů a většinové populace," řekl Heinisch.

Crouch nám připomíná, že nedotčená demokracie samozřejmě není samozřejmostí a že při bližším zkoumání to asi nikdy nebylo. Budeme-li tedy odmítnout „strašidlo post-demokracie“ a chtějí žít v demokracii, založené na společné dobro, jeden zájmů a sociální kompenzací je vyrovnán a vpravo ve skutečnosti pochází od občanů, pak je pravděpodobně nezbytné, aby ji odpovídajícím způsobem použít.

Závěr Crouchova postdemokracii

Zda Crouch'sche Postdemokratie platí empiricky zjistitelné v celku nebo v Rakousku, nebo ne - v demokratických deficitů nejsou chybí v této zemi. Ať už se jedná o de facto podřízení Parlamentu v rámci federální vlády nebo naši „zástupci“ podle stranické linie, nedostatek účinnosti referenda, nebo nedostatečná transparentnost politických rozhodnutí a kompetencí.

Crouch nám připomíná, že nedotčená demokracie samozřejmě není samozřejmostí a že při bližším zkoumání to asi nikdy nebylo. Budeme-li tedy odmítnout „strašidlo post-demokracie“ a chtějí žít v demokracii, založené na společné dobro, jeden zájmů a sociální kompenzací je vyrovnán a vpravo ve skutečnosti pochází od občanů, pak je pravděpodobně nezbytné, aby ji odpovídajícím způsobem použít.

Toto zjištění je pravděpodobně hnací silou mnoha demokratických iniciativ, kteří pracují v Rakousku pro právní vývoj, jakož i zvýšené využívání přímých demokratických nástrojů. Jako občané demokracie při vědomí, by mělo být možné, aby nám dal náš podpis na petici na podporu těchto iniciativ prostřednictvím našeho času, energie nebo darem, nebo alespoň vykonávat své myšlenky a požadavky v našem osobním prostředí.

Zanechat komentář