Klimatická katastrofa a konflikty o kritické suroviny

Částečná reprodukce přednášky Martina Auera (Scientists for Future Austria) na Lineckých mírových rozhovorech 27. ledna 2023

Po ruském útoku na Ukrajinu v únoru 2022 byly často slyšet a číst věty jako: „Obnovitelné energie zajišťují mír“. Typickým argumentem je toto: „Ropa a plyn nejenže podporují změnu klimatu, ale také podněcují vojenské konflikty po celém světě. Každý, kdo chce vytvořit mír, proto musí odstranit závislost na fosilních surovinách – investováním do čistých zdrojů energie, jako je slunce a vítr.“1

Bohužel to přehlíží skutečnost, že k výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a k jejímu skladování je zapotřebí velké množství „kritických kovů“, jako je měď, lithium, kobalt, nikl a kovy vzácných zemin. A ty jsou v zemské kůře rozmístěny velmi nerovnoměrně. Tři čtvrtiny těžby lithia, kobaltu a vzácných zemin se odehrávají v Číně, Demokratické republice Kongo a v lithiovém trojúhelníku Chile-Argentina-Bolívie.

V dokumentu z roku 2020 Evropská komise uvedla: „Přístup k surovinám je pro Evropu strategickou bezpečnostní otázkou, aby mohla dosáhnout Zelené dohody. …přechod Evropy k uhlíkové neutralitě by mohl nahradit dnešní závislost na fosilních palivech závislostí na surovinách, z nichž mnohé odebíráme v zahraničí a o které je celosvětová konkurence stále tvrdší.“2

V červenci 2021 uzavřela EU strategickou dohodu s Ukrajinou o těžbě a zpracování kritických surovin a výrobě baterií3. Ukrajina má zásoby lithia, kobaltu, berylia a kovů vzácných zemin v hodnotě 6.700 XNUMX miliard eur. Ložisko lithia se odhaduje jako jedno z největších na světě.

Obrázek 1: Ložiska lithia na Ukrajině. 
Zdroj: https://www.icog.es/TyT/index.php/2022/11/white-gold-of-ukraine-lithium-mineralisation/

Poté, v únoru 2022, Rusko napadlo Ukrajinu. Většina ložisek je v nyní Rusy okupovaných oblastech na východě, zejména v Doněcku. Podle politoložky Olivie Lazard je jedním z Putinových cílů odříznout přístup EU k těmto rezervám. Samotné Rusko má velké zásoby kritických surovin a usiluje o to, aby se znovu stalo silným hráčem na světovém trhu. Skupina Wagner, která bojuje na Ukrajině, je mimochodem přítomna i v zemích Afriky bohatých na nerostné suroviny, jako je Mosambik, Středoafrická republika, Madagaskar a Mali.4

Další kritickou surovinou je nikl. V prosinci 2022 Světová obchodní organizace (WTO) potvrdila žalobu EU proti Indonésii. Indonésie v roce 2020 schválila zákon, který zakazuje vývoz niklu a vyžaduje rafinaci niklové rudy v Indonésii. EU proti tomu podala žalobu. To, čemu se Indonésie brání, je klasický koloniální model: suroviny se těží na globálním jihu, ale tvorba hodnoty se odehrává na globálním severu. Firemní zisky, daně, pracovní místa se přesouvají na sever. "Chceme se stát vyspělou zemí, chceme vytvářet pracovní místa," řekl indonéský prezident. Ale EU chce zachovat koloniální vzorce.5

Druhým největším producentem lithia je v současnosti Chile (po Austrálii). V poušti Atacama, jedné z nejsušších na zemi, se uhličitan lithný čerpá ze země jako solanka. Solanka se nechá odpařit ve velkých nádržích. Podle chilské vládní komise pro těžbu bylo v letech 2000 až 2015 z Atacamy staženo čtyřikrát více vody, než se do oblasti přirozeně dostávalo ve formě deště nebo tání vody. Voda je pro zemědělství původních obyvatel v oázách stále vzácnější. Domorodí obyvatelé také nebyli konzultováni ohledně lithiových projektů. To porušuje Úmluvu OSN o domorodém obyvatelstvu.6

Největší zásoby lithia leží pod solnými pláněmi Salar de Uyuni v Bolívii. Zatím se však téměř netěžily. Socialistická vláda Evo Moralese vyhlásila lithium za strategickou surovinu s dlouhodobým cílem učinit z Bolívie jednoho z předních světových výrobců baterií, tedy udržet přidanou hodnotu v zemi. V provincii Potosí, kde se ložiska nacházejí, došlo zpočátku ke konfliktu s místními silami. Chtěli co nejdříve těžit z licenčních poplatků a také nesouhlasili s výběrem strategického partnera pro rozvoj. Německá společnost by měla Systémy ACI která také dodává Tesle baterie a která se zavázala vybudovat továrnu na baterie pro jihoamerický trh a školit a kvalifikovat bolivijské zaměstnance. Na jednu stranu by to mělo přinést transfer technologií pro Bolívii, na druhou stranu by společný podnik měl samozřejmě také umožnit Německu přístup k vytouženému lithiu.

Konflikt mezi Potosí a ústřední vládou byl veden demonstracemi, hladovkami a krvavými policejními operacemi. Morales nakonec smlouvu s ACI zastavil.7 V prezidentských volbách, které následovaly krátce poté, v nichž Morales kandidoval počtvrté, Organizace amerických států, která měla volby monitorovat, tvrdila, že odhalila podvody s voliči. Obvinění bylo později vyvráceno. Pravicové síly použily údajný volební podvod jako záminku k převratu.8 Organizace amerických států je ze 60 procent financována Spojenými státy. Morales tedy obvinil USA, že stojí za převratem. Trumpova administrativa puč oficiálně uvítala.

Elon Musk o něco později tweetoval: "Pučíme proti komu chceme, spolkněte to!"9 Pučistická vláda natrvalo zrušila smlouvu s ACI, čímž připravila cestu k prodeji bolivijského lithia nadnárodním korporacím. Investigativní platforma Declassified oznámila horečnou aktivitu britského velvyslanectví po převratu, aby vstoupila do jednání o lithiu.10

Odpor proti převratu byl však dostatečně silný, aby si vynutil nové volby.
Luis Arce, soudruh Moralesovy strany, vyhrál volby, tentokrát s nesporným náskokem, a jednání s ACI byla obnovena s cílem dosáhnout lepších podmínek pro Bolívii.11

EU se samozřejmě také snaží uspokojit potřeby kritických nerostů ve vnitrozemí a blízkém okolí. Tady ale těžba lithia naráží na zásadní odpor.

V Portugalsku Barrosovi, krajině prohlášené FAO za „zemědělské dědictví“, hrozí zničení. Lithium se tam má těžit v povrchové těžbě.

V Srbsku vedly protesty proti plánované těžbě lithia k tomu, že vláda odebrala licenci velké korporaci Rio Tinto.

Proč je závod o kritické komodity tak divoký?

Podle prognózy investiční banky Goldman Sachs budou do roku 2050 na planetě 3 miliardy aut, tedy více než dvojnásobek oproti dnešku. Z toho 19 procent tvoří elektromobily a 9 procent jezdí na vodík nebo kapalný plyn.

Obrázek 2: Auta v roce 2050 podle Goldman Sachs
Oranžová: spalovací motory, modrá: elektromobily, žlutá: alternativní paliva (např. vodík)
Zdroj: https://www.fuelfreedom.org/cars-in-2050/

Scénář Mezinárodní energetické agentury říká, že 33 procent musí tvořit elektromobily. Ale o celkovém počtu 3 miliard aut se nemluví.12 Nikdo se neptá: „Jak můžeme vyjít s tím, co máme?“, ale místo toho odhaduje potřebu těchto kritických komodit na základě předpokládaného ekonomického růstu a tlak na získání těchto zdrojů je samozřejmě o to větší.

Podle OECD se má celá světová ekonomika do roku 2050 zdvojnásobit, z dnešních 100 bilionů dolarů na 200 bilionů dolarů, měřeno kupní silou.13 Jinými slovy, v roce 2050 bychom měli vyrábět a spotřebovávat dvakrát více všeho než dnes. To však znamená, že poptávka po surovinách se také obecně zdvojnásobí, což bude mírně zmírněno lepší recyklací.

Studie University of Valladolid, nedávno publikovaná v Journal of the Royal Society of Chemistry, dospívá k závěru, že pokud se současný trend směrem k e-mobilitě extrapoluje do budoucnosti, spotřeba lithia do roku 2050 bude 120 procent toho, co je v současnosti známé identifikují rezervy. Ve scénáři s vysokým podílem elektrických aut 300 procent, ve scénáři se zaměřením na lehká e-vozidla, jako jsou elektrokola, téměř 100 procent a pouze ve scénáři degrowth bychom vyčerpali pouze 2050 procent vkladů do roku 50. Výsledky pro kobalt a nikl jsou podobné.14  

Obrázek 3: Zdroj: Pulido-Sánchez, Daniel; Capellán-Pérez, Iñigo; Castro, Carlos de; Frechoso, Fernando (2022): Materiálové a energetické požadavky elektrifikace dopravy. In: Energetické prostředí. Věda 15(12), str. 4872-4910
https://pubs.rsc.org/en/content/articlelanding/2022/EE/D2EE00802E

Změna energetické základny tedy nezmění závod o zdroje. Pouze se přesune z ropy a uhlí na jiné materiály. A tento závod není jen o získání kontroly nad surovinami, ale také o ovládnutí trhu.

Uvedu historický příklad: Ekonomický historik Adam Tooze píše o cílech pozdějšího německého kancléře Gustava Stresemanna jako poslance Reichstagu v 1. světové válce: Rozšíření německé suverenity začleněním Belgie, francouzského pobřeží do Calais, Maroko a další oblasti na Východě shledal „nezbytným“, protože by mohl poskytnout Německu adekvátní platformu pro konkurenci s Amerikou. Žádná ekonomika bez zaručeného trhu s alespoň 150 miliony kupujících by se nemohla rovnat výhodám hromadné výroby ve Spojených státech15

To je logika, která řídila první a druhou světovou válku, to je logika, která řídí rozšiřování EU, to je logika, která řídí válku Ruska proti Ukrajině, to je logika, která řídí konflikt mezi Spojenými státy a Čínou rozhodně. Není to tak, že trh ovládnou ti, kteří vyrábějí lépe a levněji, ale spíše naopak, ti, kteří ovládnou větší trh, mohou lépe využít ekonomické výhody hromadné výroby a prosadit se proti konkurenci.

Války moderní doby nejsou jen o tom, kdo komu může brát zdroje, kdo vykořisťuje čí pracovní sílu, ale také – a možná i primárně – o tom, kdo co může komu prodat. To je logika ekonomiky založené na konkurenci a využití kapitálu k vytvoření dalšího kapitálu. Není to o chamtivosti zlých kapitalistů, ale o nich struktura způsob podnikání: Pokud provozujete společnost, mošt Vydělávají na investice do inovací, aby nezaostávali za konkurencí. Vila a jachta jsou příjemným vedlejším produktem, ale cílem je navýšit kapitál pro udržení podnikání. Inovace znamená, že buď můžete vyrobit více se stejnou prací, nebo totéž s menší prací. Ale protože inovace zlevňují váš produkt, musíte ho prodat více, abyste získali zisky nezbytné pro nové inovace. Stát a odbory vás v tom podporují, protože pokud nedokážete rozšířit své prodeje, zanikne pracovní místa. Nesmíte se sami sebe ptát: Potřebuje svět skutečně můj produkt, je dobrý pro lidi? Ale ptáte se, jak přimět lidi, aby si to koupili? Prostřednictvím reklamy, tím, že ji necháte rychle zastarat nebo uměle rozbít, tím, že budete spotřebitele informovat o jejích skutečných vlastnostech, tím, že na ní vytvoříte závislost, jako v případě tabákového průmyslu, nebo dokonce, jako v případě tanků a podobně, ať to zaplatí daňoví poplatníci. Samozřejmě, že kapitalistický způsob podnikání také produkuje dobré a užitečné produkty, ale pro využití kapitálu je irelevantní, zda je produkt užitečný nebo škodlivý, pokud jej lze prodat.

Tento způsob podnikání musí dosahovat limitů planety a musí opakovaně narážet na limity svých sousedů. Tento ekonomický systém nám nedovoluje říct: No, vlastně už máme všeho dost, víc nepotřebujeme. Ekonomika degrowth, ekonomika, která nemá tendenci k nekonečnému růstu. musí být v zásadě organizována jinak. A zásada musí znít: Skupina spotřebitelů a výrobců – a výrobci mám na mysli ty, kteří dělají práci – musí demokraticky určovat, co, jak, v jaké kvalitě a v jakém množství se vyrábí. Jaké potřeby jsou základní a nepostradatelné, co je dobré, pokud to máte, a co je nadbytečný luxus? Jak uspokojit skutečné potřeby s co nejmenší spotřebou energie, materiálu a nudné rutinní práce?

Jak to lze zorganizovat? Zdá se, že ve světě zatím neexistuje fungující příklad. Námětem k zamyšlení je možná Rada pro klima. V Rakousku bylo náhodně vybráno 100 lidí zastupujících společnost, kteří s radami odborníků vypracovali návrhy, jak může Rakousko dosáhnout svých klimatických cílů. Bohužel tato rada nemá pravomoc prosadit své návrhy. Takové občanské rady, které radí jak při ekonomických, tak politických rozhodnutích, by mohly existovat na všech úrovních společnosti, na obecní, státní, federální a také na evropské úrovni. A o jejich doporučeních by se pak muselo hlasovat demokraticky. Společnosti by se měly zavázat k obecnému dobru namísto hodnoty pro akcionáře. A pokud to nedokážou firmy soukromého sektoru, musí jejich úkoly převzít družstevní, městské nebo státní podniky. Jen takový způsob podnikání nenarazí na limity planety ani na hranice souseda. Pouze takový ekonomický systém může vytvořit podmínky pro trvalý mír.

1 https://energiewinde.orsted.de/klimawandel-umwelt/energiewende-friedensprojekt

2 https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52020DC0474&from=EN

3 https://single-market-economy.ec.europa.eu/news/eu-and-ukraine-kick-start-strategic-partnership-raw-materials-2021-07-13_en

4 Lazard, Olivia (2022): Méně známé záměry Ruska na Ukrajině. Dostupné online na https://carnegieeurope.eu/strategiceurope/87319

5 https://www.aspistrategist.org.au/the-global-race-to-secure-critical-minerals-heats-up/

6 https://www.dw.com/de/zunehmender-lithium-abbau-verst%C3%A4rkt-wassermangel-in-chiles-atacama-w%C3%BCste/a-52039450

7 https://amerika21.de/2020/01/236832/bolivien-deutschland-lithium-aci-systems

8 https://www.democracynow.org/2019/11/18/bolivia_cochabamba_massacre_anti_indigenous_violence

9 https://pbs.twimg.com/media/EksIy3aW0AEIsK-?format=jpg&name=small

10 https://declassifieduk.org/revealed-the-uk-supported-the-coup-in-bolivia-to-gain-access-to-its-white-gold/

11 https://dailycollegian.com/2020/09/bolivias-new-government-and-the-lithium-coup/
https://www.trtworld.com/magazine/was-bolivia-s-coup-over-lithium-32033
https://www.theguardian.com/commentisfree/2019/nov/13/morales-bolivia-military-coup
12 https://www.fuelfreedom.org/cars-in-2050/

13 https://data.oecd.org/gdp/real-gdp-long-term-forecast.htm

14 Pulido-Sánchez, Daniel; Capellán-Pérez, Iñigo; Castro, Carlos de; Frechoso, Fernando (2022): Materiálové a energetické požadavky elektrifikace dopravy. In: Energetické prostředí. Věda 15(12), str. 4872-4910. DOI: 10.1039/D2EE00802E

15 Tooze, Adam (2006): Ekonomika destrukce, Mnichov