"Intelektuální poctivost místo krásných citů"

Filozof a výzkumník poznání Thomas Metzinger volá po nové kultuře vědomí

[Tento článek je licencován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 3.0 Germany License. Může být distribuován a reprodukován v souladu s podmínkami licence.]

Čím více je člověk sobecký, tím více ztrácí své skutečné já. Čím obětavější člověk jedná, tím více je sám sebou. Michael Ende

Vrabci to pískají ze střech: Hrozí nové paradigma, změna ontologie. Potřeba sociálně-ekologické transformace již obletěla vládní kruhy. Mezi touhou a realitou se však protíná celá galaxie obtíží: například celá Evropská unie a individuální zájmy každého z jejích členů. Nebo zájem o přežití každé kapitalisticky strukturované společnosti na celém světě. A v neposlední řadě, ale přinejmenším stejně důležité: zjevné právo na bohaté nasycení všech účastníků konzumních společností na zemi. Všechny mají jedno společné: více skromnosti by bylo jako kolektivní selhání.

Ivan Illich shrnul problém takto: "Když je chování vedoucí k nepříčetnosti ve společnosti považováno za normální, lidé se naučí bojovat za právo se do toho zapojit."

Takže jen s trochou realističnosti byste mohli hodit ručník do ringu, protože každý záběr by v takové hoře protivenství nestál za prach. A ve srovnání s předpokladem, že někdo z establishmentových kruhů vzal cíl sociálně-ekologické transformace s patřičnou vážností, se fantazie o všemohoucnosti pubescenta zdají přímo realistické.

Nový přístup dává naději

Jen kdyby tam nebyl úplně jiný, nadějný přístup. Americký filozof David R. Loy to ve své knize „ÖkoDharma“ vyjadřuje takto: „...ekologická krize [je] více než technologický, ekonomický nebo politický problém... Je to také kolektivní duchovní krize a možná bod obratu v naší historii.“ Harald Welzer hovoří o nezbytné „mentální infrastruktuře“ a o „pokračování v budování civilizačního projektu“, aby se jednoho dne „ti, kdo produkují odpadky“, již nebudou těšit z „vyšší společenské kvality – s videem “než ti, kteří to odklízejí”.

A protože se tato další výstavba zdá tak obtížná, téměř nemožná, výzkumník inovací Dr. Felix Hoch s kompaktním svazkem věnovaným tomuto tématu: „Hranice transformace – rozpoznání a překonání vnitřního odporu v transformačních procesech“. Thomas Metzinger, který vyučoval filozofii a kognitivní vědy na univerzitě v Mohuči, se také ujal nového přístupu se svou nedávno vydanou knihou „Kultura vědomí – spiritualita, intelektuální poctivost a planetární krize“. Záslužně to neudělal na akademicky vysoké úrovni, ale čtivě, jasně a stručně na 183 stranách.

Obsahově vám to ale neusnadňuje. Hned od prvních řádků bere býka za rohy: „Musíme být upřímní... Globální krize je způsobena sama sebou, historicky bezprecedentní – a nevypadá to dobře... Jak si udržet sebeúctu v historická epocha, kdy lidstvo jako celek ztrácí svou důstojnost? ... Potřebujeme něco, co obstojí ve skutečném životě jednotlivců a zemí, i když lidstvo jako celek selže.“

Metzingerovi nejde o to, aby situaci vybílil. Naopak předpovídá, „že také dojde k zásadnímu bodu zvratu v historii lidstva“, panickému bodu, po kterém se „uvědomění nezvratnosti katastrofy dostane také na internet a stane se virálním“. Metzinger to ale nenechává jen tak, spíše střízlivě vidí možnost, jak se rozumným způsobem vzepřít nevyhnutelnému.

Přijmout výzvu

Je samozřejmé, že to není a nebude snadné. Koneckonců, celosvětově se vytvořila skupina lidí, kterým Metzinger říká „Přátelé lidstva“, kteří dělají vše pro „vývoj nových technologií a udržitelný způsob života, protože chtějí být součástí řešení“. Metzinger je všechny vyzývá, aby pracovali na kultuře vědomí, jejíž první krok je možná ten nejtěžší, „schopnost ne jednat ... jemnou, ale velmi přesnou optimalizaci řízení impulsů a postupnou realizaci automatických identifikačních mechanismů na úrovni našeho myšlení“. Důstojný způsob života podle Metzingera vzniká „z určitého vnitřního postoje tváří v tvář existenční hrozbě: Přijímám výzvu“. Nejen jednotlivci, ale i skupiny a celé společnosti by mohly vhodně odpovědět: „Jak je možné selhat ve vědomí a milosti tváří v tvář planetární krizi? Nebudeme mít jinou možnost, než se přesně to naučit.“

Kultura vědomí, která se má rozvíjet, by byla „formou poznávací činnosti, která hledá důstojné formy života... Jako antiautoritářská, decentralizovaná a participativní strategie bude kultura vědomí v zásadě spoléhat na komunitu, spolupráci a transparentnost, a tudíž automaticky odmítají jakoukoli kapitalistickou logiku vykořisťování. Viděno tímto způsobem, jde o ... o vybudování sociofenomenologického prostoru – a s ním nového druhu sdílené intelektuální infrastruktury“.

Vytvořte kontext objevování

Aby nedošlo k ideologickému ukotvení, je hlavní výzvou rozvinout „kontext objevování“, který nepředstírá, že „přesně ví, co by mělo a co by nemělo být...nová forma etické citlivosti a autenticity...v absence morální jistoty... zahrnující nejistotu“. Daniel Christian Wahl to popsal jako „odolnost“. Měl by dvě vlastnosti: na jedné straně schopnost živých systémů udržet si svou relativní stabilitu v čase, na druhé straně schopnost „měnit se v reakci na měnící se podmínky a poruchy“; To druhé nazývá „transformační odolnost“. Jde o to „jednat moudře, abychom umožnili pozitivní vývoj v nepředvídatelném světě“. Thomas Metzinger popisuje udržování otevřené mysli, pocit, že se člověk dostává do nepředvídatelné budoucnosti v kultuře nevědomosti, jako „intelektuálně poctivou kulturu vědomí“. Cílem by byla „světská spiritualita“ jako „kvalita vnitřního jednání“.

Sekulární spiritualita bez sebeklamu

Metzinger je samozřejmě tvrdý vůči většině duchovních hnutí posledních desetiletí v Evropě a USA. Dlouho ztratily svůj progresivní impuls a často se zvrhly ve „formy založené na zkušenostech soukromě organizovaných náboženských bludných systémů ... následují kapitalistické imperativy sebeoptimalizace a vyznačují se poněkud infantilní formou samolibosti“. Totéž platí o organizovaných náboženstvích, jsou „dogmatická ve své základní struktuře a tím intelektuálně nečestná“. Seriózní věda a sekulární spiritualita mají dvojí společný základ: „Za prvé, bezpodmínečná vůle k pravdě, protože jde o poznání a ne o víru. A za druhé ideál absolutní poctivosti vůči sobě samému.“

Pouze nová kultura vědomí, „sekulární spiritualita existenciální hloubky bez sebeklamu“, nový realismus, by umožnila vymanit se z „modelu růstu řízeného chamtivostí“, pěstovaného po staletí. To by mohlo „pomoci alespoň menšině lidí chránit jejich zdravý rozum, zatímco druh jako celek selže“. Metzingerovi ve své knize nejde o hlásání pravdy, ale o nahlížení současného vývoje s co největší střízlivostí: „Kultura vědomí je znalostní projekt a přesně v tomto smyslu je naše budoucnost stále otevřená.“

Thomas Metzinger, Kultura vědomí. Spiritualita, intelektuální poctivost a planetární krize, 22 eur, Berlin Verlag, ISBN 978-3-8270-1488-7 

Recenze od Bobbyho Langera