Volba
Členské státy EU se tento týden dohodly na minimální dani EU pro korporace ve výši 15 procent. Pro síťového ataka, který je kritický vůči globalizaci, je minimální daň v zásadě vítána, ale konkrétní implementace zůstává zcela nedostatečná. Protože, jak už to tak bývá, ďábel se skrývá v detailech. Attac kritizuje skutečnost, že daň je příliš nízká, její rozsah je příliš úzký a příjmy jsou nespravedlivě rozděleny.
Sazba daně je založena na daňových bažinách
„Od roku 1980 se průměrné daňové sazby pro korporace v EU snížily o více než polovinu z necelých 50 na méně než 22 procent. Namísto konečného dna na úrovni kolem 25 procent je minimální sazba daně ve výši pouhých 15 procent založena na daňových bažinách, jako je Irsko nebo Švýcarsko,“ kritizuje David Walch z Attac Austria. Attac také vidí nebezpečí, že tato minimální daň, která je příliš nízká, dokonce podpoří daňovou konkurenci v mnoha zemích EU s daňovými sazbami přes 20 procent. Ve skutečnosti korporátní lobby v mnoha zemích již prohlásily, že oněch 15 procent je příležitostí k dalšímu snížení korporátních daní.
Attac požaduje minimální daňovou sazbu ve výši 25 procent a zvrácení trendu v mezinárodním klesajícím daňovém závodě.
90 procent firem se to netýká
Rozsah daně je pro Attac rovněž nedostatečný; protože by se to mělo týkat pouze nadnárodních korporací s tržbami nad 750 milionů eur. To znamená, že 90 procent všech společností v EU je osvobozeno od minimální daně. „Neexistuje žádné ospravedlnění pro stanovení tak vysoké hranice. Přesouvání zisků není rozšířeno jen mezi korporátními giganty – bohužel je součástí běžné praxe nadnárodních korporací,“ kritizuje Walch. Attac požaduje zavedení minimální daně z tržeb ve výši 50 milionů eur – hranice, kterou sama EU definuje „velké společnosti“.
A minimální daň je vysoce problematická i z pohledu globální spravedlnosti. Protože dodatečné příjmy by neměly směřovat tam, kde se dosahují zisky (často chudší země), ale do zemí, ve kterých mají korporace svá sídla – a tedy především do bohatých průmyslových zemí. „Minimální daň masivně znevýhodňuje chudší země, které již nyní nejvíce trpí přesouváním zisků. Princip spravedlivého zdanění korporací tam, kde vytvářejí své zisky, není naplněn,“ kritizuje Walch.
Pozadí
Základem dohody EU je tzv. Pilíř 2, reforma mezinárodního zdanění OECD. Nařízení nespecifikuje, jak vysoká musí být daňová sazba v jednotlivých zemích, ale umožňuje státům samy zdanit případný rozdíl do minimální daně v zemi s nízkým zdaněním. Americký prezident Biden původně navrhoval 21 procent. Původní formulace OECD „alespoň 15 procent“ byla již ústupkem vůči EU a jejím daňovým bažinům. Při vyjednávání však Irsko dokázalo dosáhnout toho, že minimální sazba daně bude omezena na 15 procent a ne stanovena na „nejméně 15 procent“. To daň dále oslabuje a zbavuje všechny státy možnosti samy zavést vyšší minimální daň.
V zásadě by však tento přístup byl účinným prostředkem k ukončení ničivé soutěže o nejnižší daňové sazby, protože takovou regulaci lze provádět i bez souhlasu nejhorších daňových bažin.
